Březen 2012

HATE!!!

28. března 2012 v 19:43 | ★☆Sunny Star☆★ |  Depresivní kecy a další kraviny alias Nuttyn deníček

HATE!!!

No nechápu co jsem zase... No nevadí... To že jí nenávidím
a ona mě neustále rozčiluje nic nemění na tom, že je Šmoulík
můj!!! xDD No a ne snad? Ale jo je!!! A už se těším až zase
půjdeme k nám... ♥o♥ už se móóóc těšííím... Já vím jsem
uchylačka už mi to řekl i sám Šmoulík, ale tak co smál se
a zase se culil... Miluju jeho vůni ♥o♥ nebo vlasy, polibky,
slova i to jak pokrčí rameny i když mlčí nebo je řekne,
že neví... Nebo to naše malé škádlení o přestávkách ne nebo
další škádlení ohledně počítačových her. Já vždycky, že
Wowko je nejlepší a Metin a on, že 4Story je nejlepší a přitom
vůůůbec!!! xDDD Já vím... Jsem hrozná magórka, ale za to
nemužu... Nebo? Ale asi jo... No ale díky Šmoulíkovi to je už lepší... No třeba dneska... Já jsem vytáhla takové růžové lepíky... A napsala na jeden z nich "Šmoulááá" a pak jsem to nalepila Jirkovi(mému klukovi) na záda... on si to strhl a chvíli si s tím hrál a já mezitím napsala další a to Gumítkovo(Gumítek je moje přezdívka, protože miluju gumoví želatinový medvídky HARIBO) a on si to dal za obojek na ruce... Ehm... Za můj obojek, který si vynutil... Aby to nestratil a pak přepsal ten předešlí papírek a stálo tam "Šmoulovo" On mi to napepil na ruku a já jsem si to sichrhajskou přišpendlila na pravou stranu u klíční kosti na hrudníku...

Moje země, můj svět...

25. března 2012 v 23:02 | ★☆Sunny Star☆★ |  témata týdne
Takže tohle je téma týdne a vlastně i povídka
v jenom... ;-) přeji hezké čtení... Snad se vám
bede povídka líbit... xDDD

Růžové koruny stromů zaplnily celý háj, že z ptačí perspektivy nebylo vydět jediné místečko krásně zelené trávy. Amy se nemohla dočkat léta. Léto bylo ještě daleko. Měsíc duben se zdál jako ten nejkrásnější a nejdokonalejší měsíc v roce. Vše se zdálo tak krásné, perfektní a neodolatelně vítr mluvil na každého kdo přišel. ,,Fůůů fůůů..."
,,Pst... Amy... Vítr mluví..."
,,A co říká Kaii[Káji]?"
,,Nevim neumím po větrnu."
,,Hm... Jdeme se opalovat?"
,,Já se jdu schovat do lesa. Přiď mě pak najít..." řekl Kai
,,Já ti dám... Ty lumpe..." vyjekla nadšeně Amy a utíkala za Kaiem do lesa.
Kai se choval a netrpělivě čelal až se Amy objeví. Ale Amy se neobjevovala. Pomalu se stmívalo a Amy nebyla k nalezení...
,,Amy! Amy! Amy! Kde jsi? Bojím se o tebe!" křičel Kai do té doby než si pro něj přišli jeho rodiče. ,,Mami! Ne! Nech mě tu! Já počkám na Amy!" brečel Kai a držel se ze všech sil kořenů stromu.
,,Kaii přestaň trucovat Jdi domů se mnou táta ji určitě najde!" snažila se odtrhnout Kaie od stromu. ,,Slibuješ? Slibuješ mi to! Slib mi, že jí najde!" křičel Kai a brečel stále víc histericky.
,,Jo! Hlavně se už pusť!" a pak se jí podařilo odtrhnout Kaie do stromu.

,,Mami? Už je táta s Amy doma?" vyptával se ještě ospale Kai, když se ráno probudit.
,,Miláčku... Je mi to velice líto. Ale tatínek jí nenašel." s pláčem seděla jeho maminka na židli v kuchyni.
,,Ne!!!" histericky se rozbrečel Kai a utíkal do lesa. Hledal svojí sestřičku.

O několik měsíců později si už ani nevzpoměl na svoji maldší sestřičku. Kai si žil spokojeně až do té doby než uklízel v podkroví. Našel staré věci po své sestře a opět mu do očí vytryskly slzy. Kai brečel jako nikdy předtím. Zvedl se ze zaprášené podlahy a opět utíkal hledat svou sestru strávil v lese celý den...
Pak se mu o půlnoci zjevila jeho sestra při měsíční záři. Každou noc jí chodil navšívit ve skryté jeskyni vyplněné kryšťály a sliboval jí vysvobození. Jednou tam však usnul, i když mu sestra tisíckrát říkala ať se brzy vrací domů. Ale on jendou neposlechl a usnul u ní... A poté přinul jako ona k jeskyni. Ruce měl zabožené v jeskyni a pohnout jen o nepatrný milimetr mohl jen tehdy, když vyšel ješně měsíc na oblohu a jeho sevětlo pronikalo do jeskyně. Ona jeskyně se stala jejich světem. I když byl Kai uvězněný byl velice šťastný, protože byl se svou sestrou...


Tak co kulíšci?

25. března 2012 v 0:02 | ★☆Sunny Star☆★ |  Depresivní kecy a další kraviny alias Nuttyn deníček
Nevím jak vy, ale já asi ještě dlouho neusnu
Vůbec se necítím na to, že bych dnes měla
šanci na spánek, protože je mi horko. Spím
totiž "opět" v obýváku a vtom je vedro. A to
nehorázný... Takže asi nejspíš napíšu nějaký
další příběh nebo povídku >˘3˘)> Těšíte se?
Tak si ju přečtěte... xDD Budu jen ráda... xD
No je celkem Yaoi , takže nic pro malý xD Berte
na vědomí... Jinak si klíďo klikněte na C.Č... x)

Chcípni!

23. března 2012 v 22:00 | ★☆Sunny Star☆★ |  Povídky
Ani nevím... Je to mojí touhou po depkaření. Strašně ráda depkařim... Já vím jsem pako a taky strašně ráda jsem smutná... xDDD Já vím je k smíchu... No a díky tomu rozhodla, že napíšu silně depresivní povídku...

Chcípni!


,,Ať už jsem šla kamkoliv byl tam. Pokaždé když se setmělo byl skrytý ve stínu. Jeho krvavě rudé oči mě probodávali pohledem. Pokaždé když jsem zavřela oči měla jsem pocit, že stojí nade mnou a ostří dýky se mu blýská v měsíčím světle, ale vždycky když otevřu oči nikdo tam není a já mám zase ten špatný pocit a v té chvili na mě přijde z ničeho nic zima. Je mi zima i když je v bytě 30 stupňů. Co mám dělat doktore." ,,No upřímně Elle nejste výjmka. Toto nebo něco podobného slýchám neustále. Předepíšu vám nějaké léky proti depresím, po kterých se vám bude dobře spát. No čas už vypršel zase za týden na dalším sezení." řekl psychyatr a potřásl si s ní kultivovaně rukou. Ona si převzala recept na antibiotika a šla. S maličkým usměvem na tváři vyšla z ordinace a došla si pro léky.

Ale jakmile se setmělo, byla rázem jiná. Už to nebyla Elle, kterou každý znal jako puntičkářskou, všímavou, milou a bojácnou. Rázem byla jako feťák v absťáku. Byla rozklepaná a nemohla se na nic soustředit. Nemohla spát bez pomyšlení na smrt, která jí tak moc strašila, ale toho čeho se bála nebyla smrt.

,,Ne..! Ty léky nezabírají já už to nezvládám. Chci něco silnějšího. Chci zase svůj život. Chci se zase procházet večer a nebát se ho." ,,Elle už jsem vám říkal, že silnější vám nepředepíšu. To po mě nechtějte. Nemusela by jste se už protudit. Elle..." ,,Ale doktore! Radši bych umžela..! Tohle není život..!" ,,Dobrá..." doktor jí napsal silnější antibiotika a ona opět vycházela ze dveří spokojená a s maličkým usměvm na svetlounkých rtech.

Elle byla vždy upravena a učesána do posledního vlásku, ale jakmile se jí zmocnil strach chodila ne moc upravena a všude jí z neuhledného culíku trčely prameny neučesaných vlasů. Byla na svou dobu až moc nemoderní, a proto nikdy neměla doopravdické přátele. Byla samotářská třisetipětiletá žena. Ve svém skromně zařízeném bytě měla jen opravdu potřebné věci. Ovšem s jednou zbytečností, na kterou si nenechala ani sáhnout. Byla to její maličká. Jmenovala se Missy, ale ona jí říkala zlatíčko. Její malá sklípkanka. Jiné ženy by si pořídily kočku, ale ona trpěla na šílenství pavouků, které jí doslova pohltilo.

Sedla si na tmavé nachové křeslo, vzala si do ruky ručně vyřezávané pero, papíry a pokračovala ve své knize. Když se setmělo opět se jí zmoctnil pocit strachu. Promnula si oči, položila na konferenční stolek papíry, pero a lehla si postel v rudém povlečení. Celý její byt působil tak nějak starodávně. Ani se nevřevlékla. Očekávala, že zase neusne. Pootočila hlavou a spatřila svou hnědou kabelku, ve které měla nová silnější antibiotika. A protože byla opět tma tak se rychle zvedla a šla si pro ně. Rychlím pohybem ruky si vsypala obsah krabičky do pusy a lehla si na postel. Netrvalo dlouho a spala.

,,Nech mě už být..! Co po mě chceš? Co jsem ti provedla?" křičela do tmy v tmavé mlze, která působila na její strach více než ve dne. Byla na ulici a bojácně a vyděšeně se otáčela okolo sebe stín pronásledující jí byl pryč. Cítila se volná. Neměla stach. Chvíli si poskakovala, i když to na její věk vypadalo víc než přihlouple a radostně se smála k nebi. Všude bylo ticho. Ve tmě se ozýval její smích a pak se do něj přidala i smích cizí osoby, která mířila směrem k ní. ,,Ne!!! Už ne!!! Jsi tu zase!!! Ne!!! Pomoc!!!" vykřikla bezmocně a klesla na zem. Sklopila hlavu a čekala s pláčem, co se bude dít. Stalo se to co se jí zdálo ve snech. Slyšela vystrčení dýky z puzdra a zablesknoutí ostří při měsíčním světle. A jen se ozvalo ze skrytého obličeje v kápi ,,Chcípni!!!" ve skutečnosti se Elle nebála smrti, ale pokračování jejího života o samotě. Elle našli sousedi ve svém bytě zabitou. Elle se předávkovala prášy, které si vynutila.

Shrnutí o povídce:
Elle je třicetipětiletá žena, která se zblázní kvůli své samotě a začně se jí v hlavně míhat smyšlené nebezpečí. V posledních dnech její nnepříčetnosti si vynutí silná antibiotika a předávkuje se, ale než se tak stane v komatu se jí zdá poslední scéna jejího smyšleného nebezpečí. A to jest její smyšlená smrt oným nebezpečím...

Doufám, že se povídka líbí...

dess č. 25

23. března 2012 v 21:44 | ★☆Sunny Star☆★ |  dessy blogu...
Táák a už je tu design číslo dvacetpět... No dělala jsem ho podle toho předchozího od Criss... No netrval mi moc dlouho, ael strašně se mi líbí... Je na něm moje idolka... Lolitka... xDD jinak moc ocením váše komenty...

Upírka?

23. března 2012 v 20:06 | ★☆Sunny Star☆★ |  Depresivní kecy a další kraviny alias Nuttyn deníček
Jestli jste koukali na koření (17.3.) tak jste
mohli vidět dívku, které říkají upírří žena,
a právě proto mi to nedalo a musela jsem
o ní něco napsat. Docela jí obdivuju. A taky
i to, že to udělala proto, že se bála. Bála se
svého bývalého mažela. On jí tíral, a proto
to udělala. Poté se znovu vdala a má dvě děti.
Hustý ne? Ale toho jejího novýho tam neukázali.
Docela škoda. Sice si myslím, že je normální,
ale zase kdo normální by si jímohl vzít?
Když vypadá takto? No já stoprocentně vím,
že já ne a asi i nikdo v
mém okolí ne xDDD

Devils of Ro(c)k [8.díl]

17. března 2012 v 11:37 | ★☆Sunny Star☆★

Záhadný jezdec ve tmě

15. března 2012 v 22:05 | ★☆Sunny Star☆★
Tohle odpoledne se dost lišilo od jiných odpolední, které už prošli. Nebylo to počasím, tím se právě tak moc podobali odstatním odpoledním, ale bylo to jeho nesvým pocitem vycházejícím jakoby přimo z jeho kostí. Neustále mu na záda dopadali kruté sluneční paprsky, které ho značně vysilovali a unavovali. Ale právě díky slunci, které ho nešetřilo se alespoň nebál. Ano. Měl ukrutný strach ze tmy a z nebezpečí, které číhali v noci. Věděl, že den se od noci nijak neliší, Loupžníci, vrazi, zloduši a jiní lupili a zabíjeli i ve dne, ale on měl pocit bezpečí, protože věřil jedinému člověku a to sobě. Věřil na své smysly a věděl, že je v noci má značně otupené tmou. Až když tma zasedla veškeré okolí na dohled, tak až tehdy jen matně spozoroval obydlí. Starý hororově působící dům s oplískanou omítkou a omlácenou zdí. Před domem bylo modré průzračné jezírko, které jako by svítilo pod měsíčním světlem. Ani ne tak svítilo jako rovnou zářilo. Jeho věrný psí přítel Baster k jezírku zamířil, ale jeho pán a přítel ho zastavil. Neodvažoval si zůstat a tak chytil za uzdu svého koně a snažil se jít dál, ale jeho kůň protestoval. Už se nehnul ani na krok, tím mu dal jasně najevo, že už se nikam nejde. On si uvědomil, že jsou všichni a i jeho kůň strhaní, unavení a vyhládlí. Přivázal tedy uzdu ke stromu a rozdělal oheň do domu se neodvážil vztoupit. Vytáhl kus tvrdého cheba a dal jej do pusy koni. Kůň radostně zařechtal a Baster šilhal po pánovi jestli na něj náhodou nezapoměl pán se na něj usmál a spusitl ,,No to víš, že jsem na tebe nezapoměl." a vytáhl z kapsy starou kost. Baster si stoupl na zadní, skousl kost a nadšeně vrtěl ocasem. I na sebe nezapoměl a vytáhl z brašny u sedna na koně měkčí krajíc chleba a máslo. Sedl si k ohni a jedl. Strachy se bál usmout, aby se mu a jeho mazlíčkům nic nestalo. Za nedlouho zavřel oči a když je otevřel, tak viděl Bartera jak se nahýbá k jezírku. Ještě v něm nesmočil ani chloupek. Když se však jeho jazyk dotkl hladiny jezírka, tak se ozvalo cinknutí a jeho milovaný nejvěrnější přítel se svalil na záda. Už jen smutně a bolestivě kňučel. Jeho pán se k němu hned přihrnul zvedl mu hlavu a naříkal nad bolestivou smrtí jeho věrného přítele. Nemohl se smířit s tím, že by jeho největší přítek, kterého kdy měl, by odpočíval na takovém místě. Vytáhl deku z brašný u sedla připojeném na koni a zabalil se slzymi v očích Bastera do deky. Od té doby až do rána se mu nepodařilo usnout. Jakmile svítalo dostával pocit bezpečí, pomalu mu těžkla víčka a zavíraly se mu sami oči. Usnul. Jeho koni černému Běloušovi (pro debily: černému je jeho barva a Bělouš je jeho jméno) to nedalo a pomalu se přibližoval k jezírku, když mu uvázaná uzda nedovolila pokračovat v přibližování se ke zvláštnímu jezírku. Žízeň ho přemohla, vyvléhl se podivným způsobem z uzdy a šel je napít k jezírku.
______________________________________________________________________________________
Tuto je zřítka začátek... Takže...

Měsíční víla 1. část

15. března 2012 v 22:04 | ★☆Sunny Star☆★ |  Povídky
Takže... Díky mojí nevraždící a litostivé nejlepší kamarádce Lucce jsem se nechala přemluvit k pokračování povídky "Smrt pozorovatele" a to je právě tenhle článek...

Nebohé dítko utonulo. V noci měsíc bruslil po hladině jezírka až se jeho paprsky dotkly mrtvého tělíčka melého děťátka. A Měsíc si povzdych, slitoval se a vdechl mi život. Vytáhl ze za zády velké stříbrné nůžky a ustřihl si tři paprsky, které se při dopadu na zem proměnili ve tři tety, ale ve skutečnosti to byli měsíční víly, které se měli postarat o malé dítě než dospěje. Víly vzaly tělíčko malé nové měsíční vílky do rukou a něžně jej kolíbali. Roky se scházeli a Měsíc se rozhodl, že maličkou nevydá. Maličká tušila, že není víla jako oni. Nebyla tak bílá, měla černé dlouhé vlasy a také byla velice neposlušná. Prostě byla jiná a ona to věděla. Stále se měsíčních víl ptala na jejich vznik a taky na to jak vznikla ona. Víly jí neodpovídali a když tak vyhíbavě. Jednou se zeptala Měsíce a ten jí řekl ,,Jsi moje dcera jako ony, ale jinak. Ony jsou částí mne a ty jsi..." ,,Já jsem..?" vyptávala se. Měsíc znervozněl a pak ze sebe přibušeně vyhrkl proti své vůli ,,Nejsi takovou částí moje jako ony. Ty jsi dcera lidí a ode mne je jen tvoje duše, kterou jsem ti opět navrátil." Malička holčička nebyla na tolik vyspělá, aby pochopila co to vlastně znamená. Pokrčila rameny a poděkovala Měsíci za pravdu. Když, ale dospěla do ranné pubertální vzepřelé povahy, začala se více vyptávat na svůj původ. A žádala si vědět důvod proč není se svými pravými rodiči. Měsíc ani víly o tom mluvit nechtěli. Pubertální povaha mladé víli Lirie neustále rozčilovala své tetičky víly otázkami typu ,,Proč nenám rodiče? Jak jsem se k vám dostala? Jaktože mě tu rodiče nechali?" a jedna Víla už to nevydržela a proželka se ,,Oni tě tu nenechali matka zahynula při sprchování u tohodle vodopádu..!" Liria se koukla na ostatní dvě víly ,,A kde je můj otec?" a další víla zase dodala ,,Žije, ale nech ho být. Je to velice nebezpečný člověk." Liria si toužebně přála vidět svého otce. Měsíc ji i když ho usilovně prosila každou noc, pokaždé co vyšel až do doby než zašel se nenechával přemluvit k tomu, aby se mohla vydat do lidského světa za svým otcem. Liria se ale nedala. Až jednoho dne byl měsíc v novu, Liria využila své šance a utekla, aby potkala a poznala svého otce. Nezletilá Liria utíkala o hlavní ulici ve městě. Nestačila se ani ohlédnout a už ji málem přejeli a zašlapali koně s vozem a na něm seděl mladý pohledný jinoch, hleděl na ni s velkou vášní, marně na ni hleděl a snažil se jí naznačit, že ho moc zaujala. Ale jakmile přivázal koně k plotu a pronásledoval ji. Dívka se obávala, že ji chce zadržet při jejím pátrání po otci, ale to si myslela, protože neznala horšího způsobu co se jí mohlo stát. Jinoch ji mírně chytil za ruku a ze jakokdyby vznášela a jemně se otočila a mírným jemným hlasem pronesla ,,Copak si přeješ chlapče, který mě tak zvláštně přivádíš na zvláštní myšlenky, které se týkají tvého mužného těla, které je polonahaze a svůdně oblečené." Chlapec se podivil její zvláštní slovní zásoby a její až ironický proslov. Chvíli mlčel a pak ho napadlo říci ,, Ty asi nejsi zdejší, že ne... Nikdy jsem tě tu neviděl a také to prozrazují tvé zvláštní šaty a styl slova, který máš. Já jsem Luis. Jaké je tvé jméno. Lidé hodně poznají, že nejsi zdejší a mohou se snažit ti něco udělat. Radči bych zvolil za možnost jít ke mě domů. Mám tam nějaké oblečení po starší sestře. Mohlo by ti padnout." Liria se na něj mile podívala usmála se a něžně mu pošeptala ,,O vašem světě toho docela dost vím, takže se nesnaž mě přivéct do jiného stavu a proto nikam nejdu..! S tím vážně nepočítej." řekla, vytrhla se mu ze sevření a dodala ,,Jo a já jsem Liria, ale stejně už se neuvidíme mám na spěch." Luis se na ní podivně podíval a po chvíli přemýšlení ji opět sevřel ,, Počkej. Já to nemyslel, tak jak jsi řekla. Klidně budu čekat venku a v místnosti ve které se buseš převlékat se mužeš zamknout. Jen ať zdejší nevědí, že nejsi od tud. Určitě tě zdejší žebráci znásilní a ženy ti kvůli tvé mladé kráse oči vyškrábou. Alespoň se pokusím ti pomoci. Neboj se mě. Tady máš dýku. Aby ses nebála." vytáhl dýku z opasku a podal ji Lirii. Liria si dýku prohléžela a následovala Luise do jeho bydlení. Nasoukala se do dokonale jí padnousích šatů a vyšla z místnosti. Její vnadné tělo ho vyvedlo z míry. Vesnické, ale krásné šaty jí moc slušely. Luis jí připravil něco k jídlu a pak se vyptával ,,Proč jsi tu? Dědeček mi vyprávěl příběh o Měsíčních vílách, ale nikdy jsem tomu nevěřil. Teda až do dnes. Jsi nádherná, nedokážu se nad ničím soustředit, když jsi v mé blízkosti." Liria zcela nepochopila co jí říká a tak se jen nechápavě zeptala se zvednutým obočím ,,Mám odejít, aby jsi mohl v klidu pracovat?" Luis ji chytil za ruku a řekl ,,Právě že ne. Rád se rozmazluji pohledem na tvou tvář, havraní vlasy a trochu se stydím, že jak nějaký neurvalec hledním i na jiná místa tvého těla." Liria se na něj opět podívala nepochopitelným pohledem a řekla ,, Na prsy? "(ano na prsy není to překlep.) Luis sklopil hlavu nechtěl jí to přiznat přimo do očí a tak zabrbla při pohledu do misky ,,Ano i na ty..." Liria se usmála, chytila ho za bradu a zvedla mu hlavu ,,Stydíš se nebo by jsi mě chtěl poznat i intimně. Já ale nemohu už bych se nemohla vrátit ke svému otci a tetičkami. Ale neboj se. Také mě vzrušuješ a myslím, že kdybych mohla asi by jsme teď leželi ve vedlejší místnosti. Sice nemám žádné, vůbec žádné zkušenosti, ale i tak bych se určitě nechala ovládnout sílou pudu a šla do toho." Po těch slovech se zvedla a aopět pokračovala se svém hledání otce. Luis zkoprněl, kdyžse mu dokázala Liria tak právdivě a bez jediného prknutí vyznat se svými myšlenkami. Liria věděla, že se nadobro zbavila jeho přítomnosti.Což jí nabylo na sebevědomí, že se dokázala tak snadno zbavit otravy, který jí otravoval.
____________________________________________________________________________________
Pokračování ještě dopíšu.... xD

Devils of Ro(c)k [7.díl]

13. března 2012 v 20:17 | ★☆Sunny Star☆★
Takže... Máte tu další díl mého videokomixu. Tentokrát se přestěhovali do nového domu, který jim všem koupil Grell, aby se nemuseli tlačit v tom jejich. V díle jsou také zaznamenány Lummyniny 18. narozeniny...

Devils of Ro(c)k [6.díl]

11. března 2012 v 16:26 | ★☆Sunny Star☆★
Tak a máme tu už 6. díl mého videokomixu Devils of Ro(c)k...

Devils of Ro(c)k [5.díl]

10. března 2012 v 18:27 | ★☆Sunny Star☆★
Takže... Moje ségra tu včera a dnes měla a má svého kluka, tudíš jsem celý den na kompu a tak jsem dnes udělala už 5. díl video komixu Devils of Ro(c)k...

Devils of Ro(c)k [4.díl]

10. března 2012 v 15:14 | ★☆Sunny Star☆★
Takžééé... Máme tu 4. díl komixu Devils of ro(c)k...


MHD? Ne už nikdy!!!

10. března 2012 v 12:00 | ★☆Sunny Star☆★ |  témata týdne
Takže... Tohle je článek o jednom dni, když jsem bydlela ještě v Plzni a do školy jezdila tramvajema.
Každé ráno jako obvykle jsem nastoupila v 7:20 na autobus, který mě dopravil na Náměstí Republiky a tam jsem rychle běžela na tramvaj, které mě měla dopravit až ke škole, ale vždycky když tramvaj ráno přijede, tak se rozmýšlíte jakým vchodem vztoupit, aby vás lidi nezašlapali. Ráno byli tramvaje nehorázně nabouchaný. Je velká věda se do ní dostat a nenechat se zašlapat. Mě třeba při rozmýšení jaký vchodem do ní už asi 3krát ujela a tak jsem přišla pozdě do školy. Vážně... Ty tramvaje v Plzni jsou o hubu... Jako nepřeju vám, aby se vám to někdy stalo. Vážně je to věda. Ještě, že teď bydlím v malém městečku, ve kterém snad ani MHD není potřeba, ale kvůli lenosti jednotlivých občanů městečka je i tak potřeba, ale já jsem jím jela asi jen 5krát, takže to pro mě zas tak strašný nebylo. Doufám, že vy nemáte moc špatných zkušeností s MHD... xDD

Devils of Ro(c)k [3.díl]

9. března 2012 v 21:09 | ★☆Sunny Star☆★

Devils of Ro(c)k [2.díl]

8. března 2012 v 21:55 | ★☆Sunny Star☆★
Takže... Mám tu pro vás nový díl komixu Devils of Ro(c)k.... Tak si ho užijte... x))

Mrtví pozorovatel

8. března 2012 v 14:04 | ★☆Sunny Star☆★ |  Povídky
Takže... Tuhle povídku jsem napsala doma do svého deníčku, když jsem se nudila... Pěkně jsem se na ní vyřádila spojkami skoro archaickými a jiné... x)))


Jemný třpyt lesknoucí se hladiny se mu odrážel v očích při pohledu na její světlou kůži, vlasy s tisíci odlesky, studánkově modré oči, které přizavírala, neboť by se jí tam mohla dostat voda, nohy vypadajíc tak sametově hladké a ňadra, které jí překrývaly dlouhé černé vlasy. Sledoval jí při koupání pod vodopádem v přírodě člověkem nedotknuté. Sledoval jí každý den, den za dnem, stále se schovával o keři nad vodopádem každý den, den za dnem. Jednou jako obyčejně seděl přikrčený v keři a pomalu se den chýlil ke konci a dívka, která ho tolik oslnila a okouzila se ještě ani neobjevila, a tudíš pozorovatel vycítil, že jeho podívaná pro dnešní den skončila. Zvedl se, otočil se a odešel do míst jeho příbytku. Ráno ho hladily sluneční paprsky po tváři, neboť už byl další den. I tento den se pozorovatel vydal k vodopádu, a však stalo se stejně jako v den předešlí. Znovu čekal přikrčený v keři a znovu se dívka neukázala. Pozorovatel se znovu vracel domů sklamaný a smutný. A podobně to šlo celé dny, týdny, měsíce. Chodil tam každý večer tak dluho, že už po nějaké době ani nevěděl proč tam vůbec kdy chodit začal. Jednoho dne jako obvykla se zase vydal k vodopádu a našel tam opět známou, milou a krásnou tvář dívky, která ho před lety tak okouzlila, do ktré se zamiloval, ale není růže bez trnu a člověka bez chyby a proto už u vodopádu nestála jen ona sama, ale měla sebou své dítě. Maličké skoro dvou roční. Bylo jí tak podobné, byl by v tom čert, aby někdo zneuctil něco tak čistého a krásného jako je jeho milovaná dívka řekl si pozorovatel, ale stále nemohl uvěřit, že je její snažil se co nejvíce a nepozorovaně se přiblížit. Rozhrnul hustý keř a podklouzla mu noha na bahně a on už jen zady narazil na pevnou hladinu jezera, která mu rozlámala všechny kosti v těle. I té samé vteřině pozorovatel naposledy vydechnul a hladina jezírka se za ním zavřela jako mohutná železná brána. Svědek katastrofy, dívka, zakřičela, její dítě se rozplakalo a ona ho chytila do náruče a chtěla s ním překráčet ne moc hluboké jezero pod vodopádem, ketré se teď začalo z ničeho nic chovat jinak. Nejednou se ve vteřině změnil jeho charakter a jeho voda se začala prudce zvyšovat. Dívka ještě vyděšená z katastrofy sotva lapala do dechu, když se marně snažila přeplavat hluboké jezírko jen s pomocí jedné ruky, ve které nesvýrala své malé dítě. Když už byla skoro u břehu vyčerpáním ani nestihla své dítě položit na souš, skonala a dítě upustila.

Holahej lidičky..!

7. března 2012 v 21:30 | ★☆Sunny Star☆★
Takže...
Právě protože bude mít blog
svoje první narozeniny v Dubnu,
tak chystám nějaký zvláštní
program a nový design...
Na ktrém bude Grell ♥.♥
Alias můj rudovlasej Senpai
Juchuchu... Těšíte se? Já jo...
A máte proč ostatně já také xD

Devils of Ro(c)k [1.díl]

4. března 2012 v 17:27 | ★☆Sunny Star☆★
Devils of Ro(c)k [Ďáblové Ro(c)ku] jsem vymyslela včera a dnes to dovedla až k dokonalosti... xDD ne dělám si legraci... určitě to dokonalé není...

Bude nový komix...

4. března 2012 v 17:17 | ★☆Sunny Star☆★ |  Depresivní kecy a další kraviny alias Nuttyn deníček
Takže... Hodlám sem asi
tak za 10-20 minut dát
jeden komix v podobě
videa... Je to bomba...
Ale číst je potřeba...
Nebojte nedabovala
jsem ho xDD

Juns Show [Junava show, pořad...]

1. března 2012 v 7:13 | ★☆Sunny Star☆★








No já doufám, že se vám to bude líbit... Asi jim stejně nerozumíte, ale i tak... Já tak nějak něco rozumím... xD Ale stejně nelepší na tom je jak Jun řekne: ,,Suzuki-kun." Já umírám smíchy xDD

today

1. března 2012 v 7:10 | ★☆Sunny Star☆★
A tuhle skupinu poslouchám asi nejdíl jak jsem kdy poslouchala... a můj nej je ten s těmi růřovými vlasy strašně moc mě inspiroval x)):

start

1. března 2012 v 7:07 | ★☆Sunny Star☆★
A JRockem jsem začala touhle skupinou xD a můj nej od nich:

old again and again xD

1. března 2012 v 7:04 | ★☆Sunny Star☆★
A nad těmahle jsem moc dlouho nevydržela xD A nejradši jsem měla:

old again...

1. března 2012 v 7:01 | ★☆Sunny Star☆★
Další skupina z které jsem byla tam... xD Ale nejradči jsem měla:

old....

1. března 2012 v 6:59 | ★☆Sunny Star☆★
No jo krásné staré časy, kdy jsem ještě úplně strašně moc žrlala tohoto Kaie a jeho supinu :

Březen.!?

1. března 2012 v 6:57 | ★☆Sunny Star☆★
Cože?
To už je březen?
Twl nějaká kravina ne?
Nebo?
Kurva!
Kolik dní přesně jsem prospala, že už je březen? xD
No nwm... Jsem magorka..!
Ale to už vím ..! Njn ještě aby ne xD

Povídka

1. března 2012 v 6:55 | ★☆Sunny Star☆★ |  Depresivní kecy a další kraviny alias Nuttyn deníček
S dneškem je to už druhý den co píšu další povídku...
Zdá se mi, že už ani já nevím, co se tam stane...
Připadám si jako divák svého výtvoru...
Dokážu si představovat chvíli, kdy se to odehrává a připadá mi to jako realita...
Já nejsem zrovna duševně silná osobnost a proto jsem si jista, že to co prožívá hlavní hrdina, bych zaručeně nesnesla...
Tak snad se vám bude příběh líbit...
Mám od něj teprve začátek a přesto je to strašně dlouhý...
U mě je to trochu něco zvláštního, protože já to většinou moc neroztahuju, ale na této povídce jsem si dala záležet...
Moc pro mne znamená...
Ani nevím proč..! x))