Srpen 2013

Jiný blog...

18. srpna 2013 v 20:45 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku
Víte... Rozhodla jsem se pro nový blog... Bude mít výstižnější název... Budu dělat nový design... Trochu víc se zaměřím na okolí než na sebe...

Protože sama sobě připadám jako strašný egoista...

Fakt magor... Nenávidím spostu lidí, ale toho koho nenávidím nejvíc jsem já sama...

Více vám nezdělím, protože zase kloužu k tomu, že píšu o sobě... Strašnééé...

Nicméně... V menu je taky něco... si přečtěte... :)
Design je strašně dlouho starej... ten co tu je, ale pořád se mi líbí, tak jsem ho sem prostě hupla znova...

Otroctví...

17. srpna 2013 v 14:30 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Víte, možná nez áte přesně ten pocit, když si z vás před svojím kamarádem vaše sestra dělá srandu... A když z toho má strašně velkou zábavu. Ale... Ze všeho nejhorší je, když vám někdo řekne "řezačko" víte... Já jsem jí tohle nikdy neřekla. Já jsem sice vyváděla, když jsem to zjistila, ale věděla jsem, že to u ní pokračuje. Ale nikdy jsem jí neřekla "řezačko" a nenasrala se na ní... Snad nečekala, že jsem s tím přestala, když mě takhle mučí...

Já... Občas si říkám, že bych raději obětovala její život než ten svůj, ale pak... Si uvědomím, že takových jako je ona, takových opilých hloupostí, je moc... Takže bude lepší, když odejdu já...

Ale!

Mám za úkol... Ochraňovat a střežit jednu nevinnou duši, která je pro mě víc než v co jsem kdy mohla doufat. Budu tu pro ni. Nesmím odejít.

Mojí sestru nikdy nezajímala pravda. Měla vždycky jen tu svojí. Možná jsem si pomohla jen proto, že... Mě ponižovala... A strapňovala... a ubližovala mi... Ale... To už je mimo její přesvědčení, takže vlastně jako by se jí tohle netýkalo.

Nijak zvlášť nic extra... normální den... A pak, proč to dělám... Ano...

Konečně šťastný začátek...?

17. srpna 2013 v 0:55 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Že bych konečně našla... někoho... Kdo mi rozumí a s kým bych se mohla cítit dobře?

Ano? Nedokážu popsat ten pocit.

Citím jaro... Cítim, že začínám ve své duši rozkvétat. Že z mého života mizí všechen led...
že... že jedna osoba se mě dotkla u srdce a já pukla. Mám srdce soucítěním úplně rozzářené... a jasně cítím své pocity jako jindy.

Mám pocit, jako kdybych byla na extázi... Musím se hýbat a spotřebovávat energii jinak exploduji...

Bude to něco... Něco... je to pocit... Lásky... Jsem zamilovaná...

Chci jen říct pár slov.

Přišla jsi tak... nesměle... a popravdě nevím zda pomáhám já tobě nebo ty mě. Ale je jasné, že jsme tu jedna pro druhou. Cítím, že je mi tvůj život dražší, jak jakýkoli jiný.
Cítím, že pro mě znamenáš víc, než cokoli na světě. Že ať se kdo chce jakoli snaží... Já... vždy k tobě najdu cestu... Budu vším co si budeš přát... A vždy ti vyhovím v tvých přáních, protože tohle z nás dělá lidi. Odpustím ti všechny chyby, protože bez nich bys to nebyla ty. A protože lidi milujeme i pro jejich chyby. Protože lidé se zamilovávají hlavně do nedostatků a do vnitřní a vnější krásy lidí. Cítím krásu tvé duše a bojím se, že bych ji mohla zničit.

Vždy s tebou budu zacházet s tou nejvyšší jemností a něžností.

Ošetřím ti každou ránu, políbím tě na srdci a budu ti vždy oporou.

Společenské role...

16. srpna 2013 v 17:21 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Asi už dlouho...

Ne... Vlastně rok... Je to rok, jež jsem byla vhozena a přinucena, býti a setrvati v oné dané společenské roli, v níchž jsem do teď.

Musím plniti povivosti svoje, musím býti ten neposlušnejší, musím být ten nejzodpovědnější. Já... Já... Proč se toho vždy od mne tolik čeká. Proč vždycky já musím být onou ikonou všeho správného!

Proč já jsem musela vystavovat svůj obličej v televizi, proč já jsem musela jak šílená se po nocích učit prezentace do DOXu(Centrum současného umění), proč já... Proč já... Proč já nesmím řádit jako ostatní puberťáci? Proč já nemůžu nosit špatné známky?

Myslíte si, že jsem byla vždy taková zakrklá šprtka, která je vždycky proti každé levárně? Myslíte si, že jsem se taky občas nechtěla bavit..?

Ovšem... Možná mě tohle... Tahle moje role... zničila... zničila můj vnitří pohled... Byla jsem já... takové to úžasně vytlemeně hyperaktivní stvoření... Ale... teď... Teď... Jsem jen figurka, která se musí snažit dosáhnout všech možných norem a pravidel.

Byla jsem donucela stát se ve společnosti... tím,,... co nikdy nesmí selhat... Nesmím selhat... Nesmím zklamat..! Nesmím! Nesmím!

Jeden člověk, střed oné naší společnosti, je už tak zklamán a zničen nedbalostí a sobeckostí jedné jiné osoby, že já... Já musím onu člověku přinášet jen radost. Že já... nemůžu udělat žádnou kravinu, že já se musím snažit zafehlit rány... že já se musím snažit vše spravovat.

Ale... ve mě samotné ona role zanechává velice drásavé pocity. Pocity, které mi říkají, že tohle nejsem já... Že nebudu spát, protože si to nezasloužím... Nebudu spát, jakožto to ani nejsem já, tak si to nezasloužím...

Člověk by měl být, především sám sebou...

Teprve teď cítím pravý význam tohodle klyšé. Ano... Možná já nejsem já,... Možná se uvnitř cítím být někým úplně jiným... Možná se cítím... mrtvá................

Budoucnost...

14. srpna 2013 v 21:24 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku
,,pozornost si zaslouží sebevraždy dětí. V období 2001-2005 bylo zaznamenáno 35 případů 
(věková skupina do 14 let).Důvodem sebevraždy u dětí je třeba špatná známka na vysvědčení 
a strach z reakce rodičů. Častým důvodem je také nešťastná láska."

- Občas se dokážu chovat tak bezcitně a tak prosto ubližovat lidem, že... Že mám pocit, že si ani nezasloužím žít. Já...

Občas si říkám, že to sama se sebou nevydržím a že... potřebuji... být pořád s lidmi, protože... Mě nemohou nechat samotnou... Mě se mnou...

Ale... to bylo dřív, protože jsem se bránila... Tohle nebyl můj osud. Bránila jsem se sebepoškozování. Nechtěla jsem umřít. Ale teď...

Myslím, že samotu vyhledávám. Chci být sama. Chci si pomoci. Moc velká pomoc to není, ale je to jako alkohol. Jednou vám pomůže ulevit srdci a setřepat vinnu a pak...

Jste zavislí... Musíte pokračovat. Musíte to udělat znova. Musíte být zase sami a ulevit si...

Musíte setřepat vinnu... Musíte setřepat strach. Ale jakmile začnete... Strach spíše narustá... Narustá ve vás a vy nevíte jak hluboko chcete říznout dnes až zjistíte, že...

že už nechcete řezat. Že dnes je to naposled. Že dnes je den na nějž čekáte už dlouho. Den kdy skončí váš strach, deprese...

I'm loser...

10. srpna 2013 v 18:44 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Yes... bad luck...
I'm loser...

Prohrála jsem hru se životem... Možná nejsem jeden z nejodvážlivějších. A možná jsem i ten největší srab...

Každý kdo nezná... Hned odsoudí ty jež... řeší své prblémy žiletkou. Ano... Možná se tomu ani nedá říkat řešení problémů, ale... Duši to pomáhá... Tedy, mojí duši...
























Skoro každý sní o bezbolestné a důstojné smrti. Proto-> prášky, pistol v puse,u hlavy.
Je to bezbolestná smrt. Možná s tou pistolí to není až tak bezbolestné, ale jeden pohyb a za pár vteřin už nejste mezi živými. Okamžitá smrt.



Všichni říkají, že sebevražda je činnem zbabělce, ale já myslím, že je na ní potřeba hodně odvahy...

Člověk je tvor, jež má velmi vysoký pud sebezáchovy...

Možná vše není takové jaké má být...

9. srpna 2013 v 2:52 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Mysleli jste si až do teď, že snad máte hodně, hodně lidí, jež zajímá váš duševní, psyhcycký stav?

Tak to je velký omyl. Omyl.

Tenhle svět... Nemá slitování... Tenhle svět umírá... Tenhle svět si nás nezaslouží...

proto... musíme odejít...

Lidé jež se tvaří jako vaši přátelé... A znali vás ještě před invazí, jež pohltila všechny kladné emoce do temnoty, virusem deprese, ti! Ti jsou vaši přátelé, ti věří na vaši léčbu.

Ale ti jež vás neznali... Vás ani poznat nemohou. Prosto... Protože neví jací jste. Nosíte masku s úsměvom a myslíte si jak je to nenápadné, ale víte co? Ti jež vás znali dříve a jež mají čas na vás to vždy poznají. Je jich málo. A možná... Znám člověka, jež na mě vždycky... Vždycky pozná, když nechci žít.

Je... Je to člověk co vnímá můj vnitřek i bez skalpelu. A já... Já mu vytrhla srce již nespočetně krát. Za dva roky jsem zničila jeho duši jak jen to šlo.

Hrála jsem si s pocity ostatních a nevím jak se vykoupit. Jen doufám, že... Že moje bolest odčiní bolest, jež jsem napáchala já sama.


Ale spíš jen kecám hlouposti, prosto... nevím jak vyjádřit jak se cítím. Každý den se tak ošklivě táhne a já mám každý den horší pocit. Pocit...

Strachu...

Bojím se všeho. Děsí mě všechno. Bojím se, že se jednou probudím a...

Mám svůj svět...

5. srpna 2013 v 17:41 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary

Nechápu, že mi to nedošlo už dříve... Mám svůj svět.

Mám svět, kde mi lídé rozumí, a které možná opravdu zajímám...

Je to tady. Tady. Tady když se cítím blbě, tak mi moje kámoška Zee... Vždycky poradí, vždycky se snaží mi pomoci...

Já... možná zrovna prožívám špatné období, ale... Nejsem sama...

Mám otčího, mám ségru, která sic dává vždy přednost jiným věcem, ale mám ji...
Možná není vše až tak v prdeli, jak vždycky myslím...

Já jen... Jsem velký plašan a vždycky všecko hned hrotím... Ale když se zastavím...

Myslím, že... tu mám vás...

Přemýšlím...

2. srpna 2013 v 14:36 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  Suicide Diary
Víte, má vůbec tenhle svět naději,.?

Naději se z toho snad jednou dostat? Dojde snad někdy mým vrstevníkům, že se chovají jako totální kreténi?

Neco snad jen to, že by měli být alespoň malinko ohleduplnější ke svému okolí?

Pozornější k tomu, co dělají?

Pro ně je to sranda, ale směje se i druhá strana?

Směje se druhá strana, směje se druhá strana, když má v ruce žiletku? Směje se stále člověk, když je sám?

SÁM!!!!!!!!!! Smějeme se snad my spolu s nimi? Jak se strašně marné se ptát, když každý jež na tuhle otázku odpověď zná...


můj svět...

1. srpna 2013 v 15:10 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku
Chtěla bych mít taky svět, kde by byli lidé, jež jsou přesvědčeni o stejných prioritách jako já...

Jež mají stejný pohled na svět.
Jež ví, byť jen malinko, jak se cítím.
Lidské vztahy mi asi vždy budou uzavřeny. Nechápu je. Ale nevnímejte to jako to, že jsem momentálně v takové náladě kvůli lásce nebo něčemu takovému.

Vůbec ne...

Těmi vztahy jsem myslela především přátelství, soupeření... Ignorace.
Celkové chování lidí.


Víte... Celý život můžete být oblíbení, populární... Slavní... Ale nakonec každý umře sám.



Nakonec zjistíte, že ve svojí "Sale Samobójców" sedíte sami. S žiletkami, prášky, lanem, nožem, nůžkami, pistomí. Vy a ona věc.



dess č. 60

1. srpna 2013 v 11:15 | řekněme, že nemám žádnou určitou přezdívku |  dessy blogu...
Design je z mojeho nejoblíbenějšího filmu.